Od bulváru k tajemství
Toto je cesta, která mě dovedla tam, kde jsem teď. Od redakčních stolů přes knihy a jeviště až k večerům, kde se mluví o věcech mezi nebem a zemí.
1974
Narodil jsem se 20. března 1974 v Brně. Vystudoval jsem gymnázium na Slovanském náměstí. Už jako kluk jsem četl víc, než bylo zdrávo, a zajímalo mě, jak věci fungují - zejména lidé. Novinařina mě lákala brzy. První články jsem publikoval ještě na střední škole, v šestnácti letech. Tehdy jsem ještě netušil, kam mě to zavede.
1993
Do deníku Blesk jsem nastoupil v roce 1993 jako elév do rubriky Společnost. Přijal mě tehdejší šéfredaktor Jaroslav Holoubek. Bylo to rychlé, tvrdé a často neúprosně povrchní. Naučil jsem se psát pod tlakem, mluvit s lidmi, kteří nechtěli mluvit, a chápat, jak funguje mediální mašinerie. Zároveň jsem začal tušit, že většina toho, co se píše, je jen jedna vrstva. Později jsem pracoval ve vydavatelství Burda Praha a spolupracoval s řadou dalších médií. V roce 2000 jsem o této zkušenosti napsal knihu Byl jsem bulvárním novinářem.
Psaní knih mi umožnilo jít hlouběji, než mi dovolovala denní novinařina. Po první knize přišly další - o Karlu Svobodovi, o Simoně Monyové, o tajemnu, o chvílích, kdy se lidé ocitli na hraně života. Některé knihy vznikly z nutnosti něco říct, jiné z toho, že jsem nechtěl, aby příběh napsal někdo jiný. Celkem jich bylo deset. Některé se staly nejprodávanějšími tituly týdne. Nejvíc si ale cením těch, které se zabývají tajemnem a smrtí.
Se Simonou Monyovou jsem spolupracoval řadu let. Moderoval jsem křty jejích knih, dělal s ní rozhovory, které se objevily v mých knihách. Byla to blízká spolupráce. Její tragická smrt mě zasáhla. Kniha Simona Monyová - Život a smrt (2011) byla způsobem, jak ten příběh uzavřít a zároveň ho nenechat zmizet. Napsal jsem ji proto, že jsem nechtěl, aby ji napsal někdo jiný.
Život mě několikrát přitlačil ke zdi. Ustál jsem dvě vážné autohavárie a jeden pokus o vraždu. Byly i období, kdy jsem koketoval s myšlenkou, že už nemá smysl pokračovat. Tyto zkušenosti změnily to, jak se dívám na čas, na lidi i na to, co považuji za důležité. Naučily mě pokoře a zároveň určité tvrdosti. Dnes už mě jen tak něco nevyděsí.
Dnes píšu, moderuji, zpívám a vedu Večery s astrologem. Od roku 1994 se zabývám také agenturní činností v oblasti kultury. Společnost mi dělá ridgeback Apollo. Už mě nezajímá jen to, co je vidět. Zajímá mě, co zůstává skryté - v lidech, v příbězích i ve hvězdách.